Jdi na obsah Jdi na menu

O nás/ About us

 

Vítáme Vás na stránkách naší chovatelské stanice,

která se věnuje chovu australského ovčáka 

 Jsme "taková normální rodinka" - jen trochu větší   Žijeme v malé vesničce na Znojemsku v rodinném domě s dvorem a zahradou. 

 Úplný začátek

Na začátku bylo u nás přání pořídit si pejska, který bude co nejvíce odpovídat našim představám. Neměli jsme předem vybrané plemeno. Manžel se doslova ponořil do studia plemen psů. Nejvíce nás zajímaly povahové vlastnosti. Přáli jsme si psa přátelského, bystrého, veselého, oddaného velké rodině a přitom dobrého hlídače. Chtěli jsme psa, který bude mít rád vycházky nejen v pěkném počasí, ale i ve sněhu, blátě nebo větru – prostě žádnou citlivku. A pak to přišlo tak nějak samo. Manžel narazil na plemeno, které nejen naplňovalo naše požadavky na povahu, ale navíc odpovídalo i našemu ideálu psí krásy. Čím víc jsme toho přečetli, tím jsme měli větší jistotu, že chceme mít doma právě australského ovčáka.
 
Manžel zavolal na několik inzerátů, ale bohužel štěňátka, která se nám líbila, byla již zadaná. Pak našel inzerát s krásnou fenečkou a měl pocit, že je to právě „ta naše“. Manžel pocity „šestého smyslu“ obvykle nemívá a tak mě jeho tvrzení docela překvapilo. Navíc, když zavolal na inzerát, dozvěděl se, že je také zadaná. Pocitu, že je to ta pravá, se ale nemohl zbavit. Za několik dnů nám zavolala chovatelka, že fenečku paní nemohla předat, protože by to mohlo být pro štěňátko rizikové. Domluvili jsme si návštěvu u chovatelky. Nedovedu si to sama úplně vysvětlit, ale když jsem ji uviděla v chumlu štěňat, měla jsem stejný pocit jako manžel. K radosti naší i našich kluků jsme si ještě ten den domů dovezli naši Áju (Allegru Vlčí dráp).
 

Druhý začátek

Jestli za úplný začátek považujeme vybírání mezi plemeny, pak to co následovalo po příjezdu domů byl začátek číslo dvě. Na vlastní kůži jsme se měli přesvědčit, co je pravdy na tom, co se o australácích píše a jestli jsme vybrali dobře.

Když srovnáme naše původní představy se skutečností, vychází nám toto:

  • přáli jsme si psa přátelského a oddaného rodině - velmi rychle si oblíbila všechny členy rodiny. Dlouho jsme se snažili vypozorovat, kdo bude její oblíbený páníček, protože v moudrých knihách psali, že pes si vybere z rodiny pána sám a toho bude víc poslouchat a upřednostňovat ho. S odstupem času se dá říct, že preferuje toho, kdo se jí v daném období nejvíc věnuje. Když se setká s někým novým, kdo se k ní chová pěkně, brzy se začne chovat přátelsky (někdy až příliš, nejraději by na každého začala skákat, takže její nadšení musíme mírnit). Splněno na 100 %
  • přáli jsme si dobrého hlídače - to, co jsme uvedli o přátelském chování k lidem, jí nebrání v tom aby byla velmi dobrým hlídačem. Stejnou osobu, od které se nechá na procházce pohladit, nepustí bez nás do hlídaného prostoru.  Kolikrát byli naši přátelé nebo příbuzní překvapeni, že ten milý, veselý pejsek je tak dobrý hlídač a naopak ten "zlý pes", který na ně štěkal, se v jiné situaci chová jako největší mazel. Udivila nás schopnost měnit hlídaný prostor. Poprvé jsme si toho více všimli, když hlídala náš stůl ve venkovní restauraci před číšnicí. Hlídá prostě ještě líp než jsme čekali.  Splněno na 200 %
  • přáli jsme si psa bystrého a veselého - novým dovednostem se učí hodně rychle, brzdou v jejích pokrocích jsme my Když se my naučíme "jak na to", tak pro ni je to už hračka. Co je to špatná nálada u psa, jsme zatím nejistili, protože tu ona prostě nezná. Že bude chytrá, to jsme čekali, ale že bude až takový pohodář, to jsme nečekali. Splněno na 200 %
  • přáli jsme si psa i do nepohody - ani v tomto bodě nás nezklamala. Z větru nebo bláta si nedělá vůbec nic. Máme pocit, že jí zima vyhovuje víc než slunečné počasí. A sníh - ten má opravdu ráda. Splněno na 100 %

Třetí začátek

Proč třetí začátek? Může za to Ája! Díky tomu, že jsme s ní tak spokojení, chceme se chovu australských ovčáků věnovat víc. A tak jsme založili chovatelskou stanici Dvůr u potoka. Rádi bychom si doma nechali jedno z jejích štěňat. Přáli jsme si red fenečku, protože jsme nevěděli, zda Ája zdědila po svých rodičích red faktor. Teď po narození šěňátek je více než pravděpodobné, že Ája sama red faktor nemá, protože se jí narodila všechna štěňátka v barvě blacktri. Ale i tak jsme si jednu fenečku nechali doma  
 
Za nejvhodnější považujeme chov čistokrevných psů s průkazem původu. Proč? Za sebe můžeme shrnout to, co považujeme za nejdůležitější:
  1. rodiče jsou zdravotně testovaní, potomek má větší pravděpodobnost dobrého zdraví
  2. mohu předpokládat, že štěně s PP bude odpovídat plemeni nejen exteriérově, ale také povahově
  3. pokud si jednou budu přát pejska s PP uchovnit, bude opět platit bod 1. a 2. tj. budu mít doma testovaného pejska a budu se těšit na jeho zdravá a veselá štěňátka

Náš první vrh nám přinesl spoustu radostí, starostí a zkušeností. Radost je dívat se, jak se štěňátka rodí, jak poprvé pijí, jak otevřou oči, jak zkoušejí první nesmělé krůčky, slyšet první zaštěkání, zavrčení, vidět první zuby .... Starost je, aby porod proběhl v pořádku, aby byla zdravá fenečka i štěňátka, aby štěňátka rostla tak jak mají, aby měla to co mít mají a naopak... Hodně často jsme se obraceli na ostatní zkušenější chovatele a ujišťovali se, že je vše v pořádku. Hledali jsme na internetu a v knížkách další a další informace. Z té spousty informací a zkušeností zmíníme alespoň jednu: některé feny, zvláště prvničky jsou u porodu nervoznější a mohou štěňátkům tahat za pupeční šňůry tolik, že způsobí kýlu.To byl i případ naší Áji, která jedné fenečce vytáhla a ukousla pupeční šňůru tak, že hodně krvácela a téměř nebylo "co podvázat". Dalším dvěma fenečkám také ukousla pupeční šňůru asi na délku 3 mm. Tyto krvácely méně. U porodu jsme byli přítomni, ale chtěli jsme Áju co nejméně rušit zasahováním. Jak jsme zjistili, není to zvláště u prvniček výjimečná situace. My jsme na to nebyli dopředu připravení, protože se o této možnosti příliš často nepíše a zkušení chovatelé to berou jako běžnou věc, na kterou jsou připraveni. A další věc: potěšilo nás, že mezi chovateli je celá řada těch, kteří jsou ochotní se podělit o svoje zkušenosti wink

léto 2014                                                                         Jiří a Anna Němcovi

 

 

chovatelska-stanice.jpg